Fotografování
Jsem fascinován fotografií. Před čtením této sekce mých stránek pamatujte tohoto sdělění a vězte, že pokud se mnou nesdílíte alespoň náznakově podobné pocity, bude vás následující čtení velice nudit.
Historie mého snažení
Své první fotografické pokusy jsem prováděl asi v deseti letech s poloatomatickým přístrojem ruského původu, jehož jméno jsem asi ani nikdy nevěděl a dodnes nevím. Nepříliš vydařené černobílé fotky z tohoto aparátu měly ale nejspíš vyšší kvalitu než snímky z plastového kompaktního fotoaparátu Canon LA20, který jsem dostal později. Jen málokdy jsem na výsledné fotografii viděl výřez, který by se dal srovnávat s tím, co jsem mohl pozorovat v průhledovém hledáčku při pořizování snímku. Jednoduše řečeno - všechno bylo zásadně nejen useklé, ale také nekontrastní, šedé či rozmazané. Z celého filmu pak bylo možno vybrat průměrně jednu "reprezentativní" fotografii, na které byl motiv zachycen zcela a kterou jsem pak hrdě lepil na nástěnku ve svém pokoji.
Následující zkušeností bylo fotografování s dalším ruským strojem Zenit 3M. Byla to zkušenost vskutku cenná. Obřadně jsem do své první zrcadlovky založil film, každý snímek dlouho zvažoval a promýšlel, zapisoval hodnoty clon a časů... Jak nemile mě překvapilo, když jsem při zpětném převíjení filmu cítil podivuhodnou a podezřelou snadnost toho kroutivého pohybu... Po druhé jsem byl pečlivější, po založení filmu jsem se několikrát přesvědčil, že film se skutečně "chytil" a že světlo, které budu skrz objektiv do přístroje uvážlivě vpouštět, nebude dopadat jen na zadní stěnu mého Zenitu. Celé snažení jsem opakoval, ale výsledkem bylo pouze zjištění, že fotoparát má úplně rozbitý mechanizmus závěrky. Tyto události způsobily, že jsem k ruským fotoaparátům začal pociťovat nenávist.
Ani ze snažení s tátovou východoněmeckou Practicou PLC3 nevzešlo nic hodnotného. Na jaře 2003 jsem zakoupil digitální fotoaparát Nikon Coolpix 2100 (2 megapixely, 3x optický zoom), který stále s oblibou velice často používám k zachycování příjemných chvil, které prožívám, lidí, se kterými se setkávám, a prostředí, ve kterých se ocitám. Trvalého místa na pevném disku počítače se většinou dočká asi tak polovina pořízených snímků, z nichž některé můžete vidět ve fotogalerii. Snímky z mého digitálního alba ale nepovažuji (až na velice vzácné výjimky) za snímky objektivně zdařilé. Jen mě baví zachycovat vše kolem mě...
Na podzim 2003 jsem dostal vysněnou automatickou zrcadlovku Minolta Dynax 5 se setovým objektivem AF 28 - 100 mm (3,5 - 5,6). K mému dalšímu vybavení pak přibylo několik filtrů a předsádkových čoček. Nyní už jen napjatě čekám, až se objeví to správně světlo, dokonale přesná expozice doplní nápaditou kompozici a já konečně pořídím tu fotografii s velkým F, po které, alespoň podle mě, touží každý fotograf celý svůj život...
Můj současný vztah k fotografii
Má fotografická vášeň rozhodně neutichla. Fotografie s velkým F se stále neobjevuje, a proto se chci snažit dál, přestože si nedokáži pro dumání s fotoaparátem na krku vyhradit času tolik, kolik bych si představoval.
Inspiraci hledám v mém oblíbeném dvouměsíčníku PhotoLife, v pracích slavných autorů a vlastně všude - s oblibou důkladně zkoumám fotografie na plakátech, billboardech, letácích nebo třeba na obalech od sušenek....
Mým nedostižitelným vzorem je český válečný fotograf Ladislav Sitenský, jehož černobílé fotografie, pořízené během druhé světové války u armádního letectva v Anglii, na mě spolu s jeho snímky staré Prahy působí opravdu magicky.